Dokonalost

27. května 2016 v 16:09 | Alexis |  Názory a myšlenky
Nejdříve bych chtěla říci: Jestli tento článek někdo čte, jsem strašně šťastná a budu ráda za každou odezvu a názor.


Znáte články o dívkách, které nejsou sami se sebou spokojeny? Já vám chci napsat o tom, jak je těžké nesnažit se změnit.

Každý jsme museli zažít ten pocit. Podíváte se na ostatní a pomyslíte si "Kéž bych to byla já!" Já osobně se třeba stydím a nedokážu sama sebe nekritizovat a ani články v časopisech o dietách s vyhublou modelkou na obálce mi nepomáhá. Přesto jsem odolala nutkání nasadit nesmyslnou hladovku a jíst divně zapáchající jídla. A to vše pro co? Kvůli čemu se trápím? Jen kvůli nedosažitelnému ideálu. A překonat způsob myšlení, který nám cpou skoro všude, je velmi těžké.



Ptáte se, jaký způsob myšlení? Jaká první věta vás napadne, když se podíváte do zrdcadla či zkoušíte nové oblečení? "Nejsem v tom tlustá?" či "Mám moc velké ruce!"

S dospíváním si uvědomujete své nedostatky více a více a chceme se změnit. Jediný problém je, že nikdy nebudeme spokojeni, takže pokud je tady nějaká osoba, která chce jít na plastiku (krom kvůli zdraví) doporučuji, abyste tam nešli. To je ale jen můj názor.



Pokud patříte k holkám se zdravým sebevědomím, máte štěstí.

Určitě jste slyšeli o bulimii nebo anorexii. Většina případu je kvůli nízké sebedůvěře, šikaně a postupné nenávisti ke svému tělu. Někdy si ani neuvědujeme, jak někteří máme blízko k hranici mezi štíhlostí a vyhublostí. Možná proto, že si chceme dát nedosažitelný cíl. Možná si říkáme: "Kdybych vypadala jinak, bylo by vše lepší." a vidíme jen alternativní vesmír, co nebude nikdy k dosažení.



Od deseti let bych si přála mít menší nos a ramena, ale nechci se smířit se svou nenávistí k sobě. Nechci se měnit, i když bylo tolik lákavých možností. Když uvidím někde svůj odraz, snažím si v mysli říct nějaký kompliment. A pokud jste na stejné vlně jako já, zkuste to taky. Převyšte pozitiva nad vašimi nedostatky, jenž si zkreslujeme do enormních rozměrů a pomalu, krůček po krůčku, se s nimi snažte smířit.

Nestačí si říct "Jsem hezká!"

Musíte i uvěřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 28. května 2016 v 18:27 | Reagovat

Uvěření je ta nejtěžší věc. Já dělám pro to, abych vypadala lépe spoustu věcí (teda, nesouvisí s tím ani to hubnutí, spíš zdravý životní styl, do kterého se pomalu dostávám). Jenže i když neustále cvičím a skoro nic špatného nejím, stále se nemůžu dohrabat tam, kam bych chtěla. Což souvisí s tím, že sama sobě nevěřím. Možná, kdybych opravdu uvěřila tomu, že to vše, co dělám pomáhá, a že na tom tak špatně nejsem, viděla bych to.
Dost z toho je prostě o psychice. Je mi líto těch holek, které hladoví a snaží se vypadat jako ty vyhublé modelky. Bohužel je to psychická nemoc a pokud je někdo nedonutí zajít za doktory, samy se z toho nevyhrabou.
Já mám tolik věcí, co na sobě nesnáším. Poslední dobou se ale snažím ty špatné věci nehledat a spíš se dívat na ty dobré. Alespoň malé krůčky k tomu, abych měla zase takové to sebevědomí, jako dříve.
Fakt super článek a ze svých nedostatků si nedělej starosti. Přeci jen, nikdo není dokonalý (tedy až na Andyho Biersack, ten mi připadá, jak kdyby spadl z nebe xD)

2 Nana Nana | E-mail | Web | 4. června 2016 v 11:24 | Reagovat

Když člověk uvěří, tak je všechno hned jednoduší. Netrápí se tím co by mohl změnit a je víc v pohodě. A nakonec ta změna přijde sama, tak rychle, že by to ani nečekal. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama